kov

Kov (nebo vzácně metal) je z chemického hlediska krystalická, elektropozitivní látka s volnými valenčními elektrony. Tyto elektrony jsou společné pro všechny atomy kovu a mohou se v něm volně pohybovat. Nazývají se volné elektrony. Vlastnost kovů vést elektrický proud prostřednictvím volných elektronů se jmenuje elektronová vodivost kovů.

Vlastnosti
Vysoká elektrická a tepelná vodivost je závislá na teplotě kovu. Stoupající teplota způsobí zvýšení elektrického odporu, klesající teplota zlepšuje vodivost. Při teplotách blízkých 0 K vede kov elektrickou energii absolutně (bez elektrického odporu). Tento jev se nazývá supravodivost. V pevném skupenství mají kovy plasticitu (kujnost, tvarovatelnost), jsou schopny odrážet světlo a jsou neprůhledné (neprochází přes ně světlo). Tyto vlastnosti souvisí s přítomností volných elektronů.

V přírodě se kovy vyskytují převážně ve sloučeninách – rudách. Některé kovy, které hůře vytvářejí sloučeniny, lze nalézt také v ryzí formě. Kovy, které snadno vytvářejí sloučeniny naopak nemohou existovat v ryzí formě, na vzduchu postupně korodují (obvykle kyslíkatá sloučení, nebo sloučenina s vazbou na volné plyny – sírová, dusíková…). Korozi kovů výrazně podporuje voda.

Toxické kovy jsou kovy mající toxické účinky (jsou pro lidský organismus jedovaté). kadmium, rtuť, olovo, těžké kovy.

Feromagnetické kovy jsou kovy s magnetickými vlastnostmi (Co, Ni, Fe).

Materiály které jsou složeny z atomů (molekul) více kovů (nebo kovů s nekovy při zachování vlastností kovu) nazýváme slitiny.